Klíč

Výrazný osamocený kuželovitý vrch Klíč leží v Lužických Horách nedaleko Nového Boru. Se svojí nadmořskou výškou jde o výraznou znělcovou horu, majestátně vyčnívající nad krajinou asi 1,5 km západně od Svoru a 3,5 km severně od Nového Boru. Je to jedna z nejkrásnějších a nejznámějších dominant Lužických hor. Zaoblený vrchol Klíče patří mezi významné lokality jak z hlediska geologického, tak i botanického. Ze skalnaté plošiny je jedinečný daleký kruhový výhled. Směrem k JZ je převislá skalní stěna, kde koncem zimy bývají krápníky a ledopády. Tato stěna je dlouhá přes 300 m a místy až 60 m vysoká. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole – kamenné moře.

Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu „ključ“, kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou skutečně vydatné prameny, zachycené dnes k napájení novoborského vodovodu. Přepad jedné z jímek je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.

Kdysi býval vrchol zalesněný, ale v 80. letech minulého století vlivem znečištění ovzduší došlo k jeho postupnému odumírání.  Zkázu lesa ve vrcholové části hory dovršil 26. dubna 1992 požár, který zasáhl hlavně severní a severozápadní stranu vrcholu. Proto v současné době je vrchol holý a poskytuje daleký kruhový výhled, který je často považován za nejkrásnější v celých Lužických horách. Z vrcholu lze přehlédnout skoro celé Českolipsko, část Děčínska a Litoměřicka a i část středočeského kraje.

Na samotném kopci bylo v historii několik turistických chatek, ale nikdy neměly dlouhého trvání. Poslední byla zrušena v roce 1938 z nařízení tehdejších vojenských orgánů.

Kolem hory vede modrá turistická značka, na vrchol pak značka červená. Obě začínají v Novém Boru a pokračují dále do Lužických hor. Výchozí body pro výstup na Klíč jsou od Nového Boru, kde je nyní postavena nová turistická lávka přes hlavní silnici a dále se pokračuje po turistické cestě kolem Kamzičí studánky a kolem kamenného moře nebo o něco kratší cestou ze silničky Svor – Polevsko, kde u odbočky turistické cesty ze silnice Lesy ČR postavili odpočinkový altán „Pod Klíčem“.

V roce 1967 byla na Klíči vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Na severní a východní straně kopce můžeme najít lýkovec jedovatý, na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a na nedostupných místech skalní stěny hvězdnice alpská a kapradinka skalní – vzácné a ohrožené glaciální relikty, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Kamenné sutě na Klíči tvoří vhodné prostředí pro mnoho druhů brouků a pavouků, mezi nimiž najdeme i chladnomilné horské druhy, známé z Krkonoš nebo Vysokých Tater. Můžeme zde při troše štěstí na sutích a skalách také zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách uměle vysazeni na počátku 20. století. Na Klíči žije také řada významných a chráněných druhů ptáků.

Ronov

Zřícenina hradu leží na stejnojmenném čedičovém kopci jihozápadně od České Lípy nedaleko Blíževedel. Hrad Ronov vznikl mezi l. 1355–1384, nejspíše ovšem ve třetí čtvrtině 14. století. Založili jej zřejmě páni z Klinštejna, vedlejší větve rodu Ronovců. Z této doby je zřejmě i nejstarší část hradu, dnes zachovaná jen v nepatrných zbytcích. Později, r. 1437 získal Ronov bojovný rytíř Vilém z Illburka (1415–1489), jehož rodu Ronov patřil až do jeho vymření r. 1538 po meči a r. 1554 po přeslici. Za Viléma z Illburka byl Ronov zřejmě přestavěn a opevněn. Větší část nynějších hradních zřícenin je právě z druhé čtvrtiny 15. století. Hrad měl v té době dokonalou obrannou soustavu, do které byly zahrnuty nejen věže a hradby, ale i obytné budovy. Jediný syn Viléma z Illburka Vilém II. (1469–1538) zdědil veškerý majetek. Měl jen jedinou dceru Annu, určil již r. 1531, že veškerý majetek bude po jeho smrti užívat manželka Anežka, rozená z Helfenštejna, pak ho měla zdědit Anna. Vilém II. z Illburka, spíš dobrý a obratný hospodář než politik, zemřel r. 1538 a je rovněž pochován v Charvátcích.

Vdova po něm přesídlila z nepohodlného hradu Ronova dolů do renovované stvolínecké tvrze, kde také r. 1550 zemřela. Od té doby nebyl již hrad Ronov obýván a jeho dějiny splývají s dějinami Stvolínek. R. 1608 prodala Alžběta z Vartemberka Ronov se Stvolínkami Adamu Hrzánovi z Harasova na Skalce. Tehdy se poprvé uvádí hrad Ronov jako pustý.

Za třicetileté války se stal opuštěný hrad útočištěm obyvatel z nejbližšího okolí, kteří si zde uložili i svůj majetek. Hrad proto neunikl pozorností Švédů, kteří jej r. 1643 přepadli a vypálili. Roku 1811 se zřítila na jihozápadě část obytného stavení a destrukce hradu pak již postupovala rychle. V r. 1845 zřídil jeho tehdejší majitel, litoměřický biskup Augustin Hille, na hrad křížovou cestu, která končila u kříže postaveného na místě bývalého hradního paláce, jehož trosky byly tehdy z podstatné části odstraněny. Křížová cesta byla později zcela zničena.

Vrch s hradem Ronov rozhodně neupoutá svou nadmořskou výškou 552 metrů. Je však natolik ojedinělý svým výrazným tvarem, že ve výhledových panoramatech severočeské krajiny jej nelze přehlédnout. Navíc se svým blízkým sousedem, mohutným Vlhoštěm (614 m), tvoří charakteristickou terénní dvojici.

Výlet na Ronov je časově nenáročný a dá se v pohodě zvládnout, třeba i s malými dětmi, za půl dne. Pokud nejedete autem, můžete využít vlakové spojení na trati Česká Lípa – Lovosice, jezdící v cca dvouhodinových intervalech. Trať obchází z jedné poloviny úpatí kopce a na vrchol je možné vyrazit ze tří vlakových nádraží okolních obcí. Nejblíže je to ze severozápadu z Kravař v Čechách po zelené turistické značce polní cestou starou třešňovou alejí. Podobný ráz má i červená trasa od severovýchodu ze Stvolínek. Třetí možností je cesta  od jihu z Blíževedel, která  je nejdelší a vede v délce 1 km po asfaltové silnici. Na samotný vrchol k hradu směřuje jediná stezka vedená velikým půlkruhovým obloukem v délce 0,8 km.

Po velmi strmém svahu sopečného kuželu Ronova se vine směrem vzhůru upravený a v letošním roce renovovaný chodník, který včetně lavičky a zastřešeného posezení vybudovaly Lesy ČR, s.p. v rámci Programu 2000. Zkracovat si cestu nemá smysl, protože svah je prakticky neschůdný.

Teplomilné dubohabrové lesy jsou vzhledem k obtížnému přístupu v podstatě nedotčené a tak je Ronov od roku 1995 chráněnou přírodní památkou. Kromě teplomilné lesní a křovinné vegetace jsou tu také četná suťová pole na strmých svazích.

Dnes se do hradního objektu vstupuje od jihu přes velkou podélnou budovu, původní brána se nacházela vpravo na východě. Z nevelkého nádvoří vystupuje černá čedičová skála, na níž kdysi pravděpodobně stávala obytná věž.

Vrchol skály nabízí překrásný pohled jižním a východním směrem. Vzhledem k poloze na nadmořské výšce okolní krajiny se díváte na protilehlý sopečný vrch Vlhošť s charakteristickými řadami skal na úbočí. Vedle něj vlevo rozeznáte v dálce Bezděz, Ralsko, Ještěd i vrcholky Jizerských a Lužických hor. Za slunečného počasí spatříte i bělostné paneláky České Lípy.